Jim Carrey

Jim Carrey je nejmladší ze čtyř dětí Katleen Marie Carrey a bývalého saxofonisty Percyho Josepha Carrey, který se dal na účtařinu. Jim začal svou kariéru již v patnácti letech komickým vystupováním po klubech po celé Kanadě. Ve svých šestnácti letech musel opustit školu a začít pracovat v továrně, aby mohl trochu vylepšit neúnosnou finanční situaci jeho rodičů, která začala vyhozením otce z práce a posléze dokonce z podnikového bytu. Po roce však továrnu opustil a začal se opět živit vystupováním po mnoha klubech v celé Kanadě.

V devatenácti letech se vydal do Hollywoodu, zde se uchytil v klubu Comedy Store a v roce 1983 získal svou první televizní roli ve filmu "Introducing...Janet". O rok později dostal roli v televizním seriálu Kachní továrna "The Duck Factory". Od té doby natočil mnoho filmů, žádný však nebyl výraznější trhák, ale dost honorovaných na to, aby si mohl koupit vlastní dům v kalifornii. Mimo hraní si psal scénáře např. v televizním seriálu "In Living Color" (1990) a některé si také produkoval jako "Jim Carrey: The Un-Natural Act" (1991).

Jimův velký filmový trhák přišel v roce 1994 v komedii Ace Ventura: Zvířecí detektiv "Ace Ventura: Pet Detective", po boku Courteney Coxové. Komedie se stala opravdovým šlágrem, která vydělala 72 milionů dolarů a z Jima se stala rázem velká Hollywoodská hvězda. Svou pověst úžasného mimického komika potvrdil v komediích Maska "The Mask " (1994), Blbý a blbější "Dumb and Dumber" (1994), Ace Ventura 2: Volání divočiny "Ace Ventura: When Nature Falos" (1995). Dalším velkým trhákem se stal film Batman navždy "Batman Forever" (1995), který si jen v Americe vydělal 184 milionů dolarů.

Díky filmu "The Cable Guy" (1996), za který dostal honorář 10 milionů dolarů se stal jedním z nejlépe placených herců světa. V roli montéra Chipa, který se nevybíravě naboural do života svému zákazníkovi Stevenovi. Chip mu za padesát dolarů načerno zapojil několik programů kabelové televize, Steven se domníval, že ho už nikdy neuvidí, jenže Chip mu pak do bytu nainstaluje extrémně drahou a kradenou televizní aparaturu. Steven to již nevydrží a řekne mu co si o něm myslí. Chip se rázem stává Stevenovým úhlavním nepřítelem s neuvěřitelně vyvinutým smyslem pro pomstu.

Jim Carrey dokázal, že je nejen dobrým komediálním hercem, ale také dramatickým ve filmu Truman Show "The Truman Show" (1998), za roli Trumana Burbanka získal Zlatý Glóbus pro nejlepšího herce. Díky tomuto nekomediálnímu úspěchu si jej vyhlédl režisér Miloš Forman pro hlavní roli ve filmu Muž na měsíci "Man on the Moon" (1999), kde si zahrál po boku Courtney Love. Role Kaufmana mu získala druhý Zlatý Glóbus.

V létě 2000 si Jim zahrál v komedii Já, mé druhé já a Irena "Me, Myself & Irene". V dvojroli si zahrál slušňáka Charlieho, který u policie pracuje 17 let, manželka mu zahýbá a Hanka, který chlastá, pere se a miluje divokej sex. Obě jeho povahy se šíleně zamilují do Ireny (Renee Zellweger), která utíká před policií. Stejný rok se také objevuje ve filmu Grinch "How the Grinch Stole Christmas", hraná verze animované pohádky, ve které se v roli malého zeleného mužíka snaží ukrást vánoce. Tato komedie se stala komerčně nejúspěšnějším filmem roku a vynesla mu nominaci na Zlatý glóbus v kategorii nejlepší herec v komedii nebo muzikálu a cenu časopisu People pro nejoblíbenějšího komediálního herce.

Jim má dceru Jane z manželství s Melissou Womer (1987-95). Také byl ženatý se spoluherečkou z filmu Blbý a blbější Lauren Holly, se kterou se rozvedl krátce po svatbě. Také měl roční románek s další jeho spoluherečkou z filmu Já, mé druhé já a Irena, Renee Zellweger, který skončil v prosinci 2000. Na festivalu ShoWest byl v roce 2000 vyhlášen mužskou hvězdou roku.

V roce 2004 sme jej mohli vidět v dobrodružné fantasy komedii Řada nešťastných příhod (režie Brad Silberling) a kritiky ceněném dramatu Věčný svit neposkvrněné mysli (režie Michel Gondry), ve kterém si zahrál s Kate Winslet. Předtím se objevil v hlavní roli komedie Toma Shadyaca Božský Bruce, která po celém světě vydělala přes 470 milionů dolarů a stala se jedním z komerčně nejúspěšnějších filmů roku 2003. V roce 2001 obsadil hlavní roli v romantickém dramatu Majestic (2001). Na festivalu ShoWest byl v roce 2000 vyhlášen mužskou hvězdou roku.

V roce 2005 si zahrál ve filmu režiséra Deana Parisota Finty Dicka a Jane, kde se objevil po boku Téy Leoni v roli Dicka Harpera.

V roce 2008 zaujal hlavní roli ve velmi úspěšném filmu Yes Man.

Emil Zátopek

český atlet, čtyřnásobný olympijský vítěz a osmnáctinásobný světový rekordman, nejlepší sportovec světa v letech 1949 a 1952 a nejlepší atlet 20. století (vyhlášen jím je v roce 1997), přichází na svět 19. září roku 1922 v Kopřivnici (okr. Nový Jičín).

Lehké atletice se Emil Zátopek věnuje již od mládí – dostává se k ní ale víceméně náhodou: když ho totiž v roce 1941 vychovatel v Baťově {viz Baťa, Tomáš} průmyslové škole ve Zlíně (kam Zátopek nastupuje do učení koncem třicátých let) donutí k účasti na tradičním běhu městem, vezme Zátopek tuto svoji účast jako výzvu ukázat, co v něm je – v běhu pak doběhne na druhém místě.

Po tomto závodě Emil Zátopek přijímá nabídku účastnit se tréninků zlínských atletů – vedle T. Šalé, tehdejší české běžecké hvězdy, pak běhá na tratích od 800 m do 3000 m. Přes usilovný trénink ale přitom končí na závodech na druhém či třetím místě, vítězství mu unikají.

Po dvou letech tréninku se proto Zátopek rozhodne vzít osud do vlastních rukou – výsledkem je slavný Zátopkův tréninkový systém, spočívající v běhání 400metrových úseků s několikanásobným opakováním: tento systém je pak základem jeho budoucích vítězství na vytrvaleckých tratích.

V říjnu roku 1943 se dostaví první výsledky – v tomto roce Emil Zátopek běží svůj první závod z kategorie vytrvaleckých, závod na 5000 metrů. V roce 1944 Zátopek vytvoří první ze svých rekordů – je jím český rekord na 2000 metrů a jeho hodnota je 5:33,4 min. Ještě stále v roce 1944 pak Zátopek jako první český běžec zaběhne 5000 m pod 15 minut.

Po skončení druhé světové války nastupuje Emil Zátopek na vojenskou akademii, přitom ale stále závodí (až do vzniku armádního klubu ATK Praha) za zlínské atlety. Největší úspěchy přitom zaznamenává na trati 5000 metrů – mezi léty 1945–54 se stává osminásobným mistrem Československa na této trati, v letech 1947–54 pak vede její světové tabulky, v květnu roku 1954 pak v Paříži překoná světový rekord časem 13:57,2 min, čímž se stává prvním československým sportovcem, který 5000 metrů zaběhl pod 14 minut.

Na trati 5000 metrů slaví Emil Zátopek i své první mezinárodní úspěchy – na mistrovství Evropy v Oslo v roce 1946 skončí sice ještě pátý, v Bruselu (též na ME) v roce 1950 je pak první (v Bernu na ME 1954 pak skončí třetí).

V roce 1948 Emil Zátopek poprvé běží i trať delší než 5000 m, a to trať 10 000 metrů – v Budapešti přitom vytváří československý rekord na této trati, když dosáhne času 30:28,4 min. Ve stejném roce pak jako první československý atlet zaběhne Zátopek 10 000 m pod 30 minut.

Běh na 10 000 se pak stává Zátopkovou disciplínou nejúspěšnější – v letech 1948–54 vévodí světovým tabulkám, pětkrát zlepší světový rekord, na ME ji v letech 1950 a 1954 vyhrává, stejně tak ji vyhrává na olympijských hrách v letech 1948 a 1952. Zároveň je Emil Zátopek prvním člověkem, který 10 000 m zaběhne pod 29 minut – na závodech v Bruselu běží tuto tra v čase 28:54,2 min. (v červnu 1954).

Největší slávu Emil Zátopek ale získává svými vystoupeními na letních olympijských hrách – na XIV. v Londýně v roce 1948 a na XV. v roce 1952 v Helsinkách. V Londýně Emil Zátopek získává zlato na trati 10 000 m, kde vítězí před svým dlouholetým rivalem A. Mimounem, startujícím za Francii, a stříbro na trati 5000 m, když dobíhá necelý metr za vítězným Belgičanem G. Reiffem.

Kromě úspěchů sportovních zaznamenává Emil Zátopek v roce 1948 i jeden úspěch osobní – jeho ženou se stává oštěpařka Dana Ingrová (viz Zátopková, Dana).

Na olympiádě v Helsinkách pak Emil Zátopek dosahuje naprostého vrcholu – v závodě na 10 000 m se opakuje situace z Londýna: Zátopek zvítězí, když poráží opět A. Mimouna, závod na 5000 metrů je pak jedním z nejhezčích v olympijské historii – vítězem je Zátopek. Třetí zlato pak Emil Zátopek v Helsinkách získává ještě v maratónu, který zde běží poprvé v životě.

Čtvrtou zlatou medaili pak do sbírky Zátopkových získává Dana, která v Helsinkách vítězí mezi oštěpařkami.

Další olympijské hry (XVI. v Melbourne v roce 1956) už pro Zátoka tak dobře nedopadnou – krátce před nimi se podrobuje operaci kýly, kvůli operaci pak startuje jen v maratónu, v němž končí na šestém místě. Vítězství získává Zátopkům dlouholetý rival (a přítel) A. Mimoun.

Se sportovní kariérou se Emil Zátopek loučí v roce 1958 - poté pracuje na ministerstvu národní obrany v oddělení tělesné přípravy vojsk. Po období tzv. pražského jara roku 1968 (kdy patří k rozhodným zastáncům změn v československé společnosti) je pak ale Emil Zátopek svého postu hned v roce 1969 zbaven a propuštěn z armády. V období husákovské (viz Husák, Gustáv) normalizace pak Zátopek pracuje jako pomocný dělník u stavební geologie, od roku 1976 až do svého odchodu do penze pak pracuje v dokumentačním středisku ČSTV.

V roce 1975 Zátopek získává jako první československý sportovec Cenu Pierra de Coubertina, udělovanou Mezinárodním výborem pro fair play při UNESCO.

Po obnovení demokratického zřízení v Československu v roce 1989 se pak Emil Zátopek i s manželkou zapojují aktivně do společenského dění.

V roce 1997 je Emil Zátopek vyhlášen nejlepším naším atletem 20. století, v roce 1999 pak naším nejlepším olympionikem historie.
Emil Zátopek umírá 22. listopadu 2000 v Praze. Místem jeho posledního odpočinku je valašský Slavín v rožnovském skanzenu.

Carlos Ray "Chuck" Norris

americký akčný hrdina, hollywoodsky herec a momentálne aj internetový fenomén s veľkým fanklubom. Je hlavnou postavou televízneho seriálu Walker Texas Ranger.

Chuck Norris žije v Oklahome. Jeho otec bol alkoholikom, spolovice Ír a spolovice Čerokéz. Podobne z matkinej strany. Fakt, že je potomkom pôvodných obyvateľov Ameriky dáva najavo často. Mal dvoch bratov Wielanda (ktorý zomrel) a Aarona.

Keď mal Chuck desať rokov, jeho rodičia sa rozviedli a on sa spolu s mamou a bratmi presťahoval do Kalifornie. Chuck opisuje svoje detstvo ako pochmúrne a nevydarené. Bol to antiatleticky založený človek a v škole sa mu vysmievali kvôli jeho pôvodu. Chuck vo svojej autobiografií pripúšťa, že svojho otca prijal, napriek tomu, že mal problém s alkoholom.

Chuck Norris ukončil strednú školu a skoro potom sa oženil so svojou priateľkou. Potom sa pridal k Leteckým silám USA ako letecký policajt a bol poslaný do Južnej Kórey. Kde dostal svoju prezývku Chuck. Vtedy sa začal učiť Tang Soo Doo, miestne bojové umenie. Získal v ňom čierny pás a postupne ho to viedlo k čiernym pásom v Taekwondo, Karate a Jiu-Jitsu. Keď sa vrátil do USA, pokračoval v leteckej základni v Kalifornií. V roku 1962 ho prepustili a potom založil sieť škôl karate.

Chuck sa zapísal do histórie v roku 1997, keď bol prvý človek zo západu, ktorému sa podarilo dosiahnuť ôsmeho stupňa čierneho pásu v Taekwondo. Dostal aj Zlatú Doživotnú cenu za dosiahnuté úspechy od Svetovej karatistickej organizácie.

Chuckov vstup do turnajov karate bol neúspešný. Napriek tomu neprestával a začal porážať svojich súperov zaradom. V roku 1968 utrpel svoju piatu a poslednú porážku. Dokázal sa udržať šesť rokov za sebou ako majster v karate v kategórií stredná váha. Okrem toho získal ocenenie trojitej koruny a magazín Black Belt (Čierny pás) ho vyhlásil za bojovníka roka. Hneď potom v roku 1969 mal premiéru vo filme The Wrecking Crew (Záchranná čata)

V roku 1970 bol zabitý jeho brat Wieland vo Vietname. Venoval mu jeden film.

Na prehliadke bojových umení v Long Beach sa stretol s Brucom Leeom, vtedy ešte neznámym. Preslávil ich spoločný film Cesta Draka, kde si talianska mafia zavolá na pomoc Chucka z Ameriky, aby im pomohol vyhnať Bruca Leeho z Ríma . Nakoniec dôjde k ich spoločnému stretu v Koloseu, kde Lee po dlhom boji vyhrá.

V roku 1974 ukončil svoju aktívnu karate kariéru novým karate rekordom, čím sa pomstil za všetky svoje prehry.

V nasledujúcich tridsiatich rokoch hral v približne tridsiatke filmov, čím sa stal Hollywoodskou hviezdou.

Donald Trump

Kontroverzný americký miliardár, finančník a developer Donald Trump je aj v súčasnom búrlivom období globálnej ekonomickej krízy stále pojmom, ktorý vzbudzuje nemalý záujem. Jeho odvážne stavebné a architektonické projekty natrvalo zmenili tvár amerických veľkomiest ako New York, Atlantic City alebo Palm Beach na Floride.


A aj keď majú ľudia na Donalda Trumpa rôzne názory, jeho život je v mnohých ohľadoch zdrojom inšpirácie a motivácie pre ľudí, ktorí neustále hľadajú vo svojom živote nové príležitosti a výzvy.

Donald John Trump sa narodil 14. júna 1946 v Queens v New Yorku ako štvrté dieťa Fredericka C. a Mary MacLeod Trumpovcov. Jeho otec Frederick bol stavbárom a developerom, ktorý staval apartmány v Queense, v Brooklyne a na Staten Islande. V trinástich rokoch poslali rodičia Donalda do Newyorskej vojnovej akadémie. Už na akadémii sa prejavila jeho prirodzená túžba presadiť sa a vyniknúť: stal sa úspešným športovcom a prirodzeným študentským vodcom. Po ukončení akadémie v roku 1964 začal študovať na Fordham University, odkiaľ prestúpil na Pennsylvánsku Univerzitu (Wharton School of Finance), kde v roku 1968 získal diplom z ekonomiky.

Jeho životné smerovanie v najväčšej miere ovplyvnil jeho otec. Počas štúdií pracoval u otca a po ich úspešnom ukončení nastúpil v jeho Trump Organization. Ako vizionár s vysokými ambíciami presvedčil svojho otca o nevyhnutnosti rozšíriť ich podnik. Keďže v stavebníctve vládla silná konkurencia, Donald nadviazal kontakty s vplyvnými ľuďmi, s ktorými sa zoznámil po tom, ako sa v roku 1971 presťahoval na Manhattan. To mu otvorilo cestu k veľkým projektom.

Po krachu železničnej spoločnosti Pennsylvania Central Railroad Trump získal opciu na ich pozemky na západnej strane Manhattanu. Plánoval tam postaviť apartmánové domy, ale keďže sa projekt ukázal nerentabilný, ponúkol pozemky mestu pre vybudovanie spoločenského centra. Mesto jeho projekt prijalo, ale nevyhovelo Trumpovej požiadavke, aby centrum nieslo meno jeho rodiny.

Jeden z jeho prvých výrazných a úspešných projektov uzrel svetlo sveta v roku 1980, kedy Trump otvoril hotel Grand Hyatt. Jedinečnú budovu s reflexnými sklami naprojektovanú Der Scuttom, ktorý neskôr navrhol aj Trump Tower, získal Donald v roku 1974. V tom čase sa hotel volal Commodore a patril medzi hotely siete Penn Central. aj napriek tomu, že hotel nevykazoval zisky, Trump vycítil skvelú príležitosť aj vzhľadom k jeho vynikajúcej polohe pri Grand Central Station. O rok neskôr podpísal zmluvu so spoločnosťou Grant Hyatt, dohodol sa s mestom na daňových úľavách na 40 rokov a výsledkom sa stal už spomínaný Grand Hyatt, ktorý urobil z Donalda Trumpa najznámejšieho developera v meste.

V roku 1977 sa Donald oženil s modelkou Ivanou Zelníčkovou, ktorá v roku 1975 opustila Československo. O rok neskôr sa im narodil syn Donald John Trump, jr. a Ivana sa stala viceprezidentkou v dozornej rade Trump Organization a dohliadala na rekonštrukčné práce hotela Commodore.

V tom čase sa začal rodiť aj projekt jednej z jeho najznámejších budov. V roku 1979 si Trump prenajal miesto na Fifth Avenue. Der Scutt sa opäť podieľal na projekte monumentálneho $200 miliónového bytového komplexu. 58-poschodová budova so 6-poschodovým átriom vykladaným ružovým mramorom a 80 stôp vysokým vodopádom uzrela svetlo sveta v roku 1982 a niesla meno jeho tvorcu – Trump Tower. Trumpova popularita prekročila hranice New Yorku.

Trumpove podnikateľské aktivity neskončili pri stavbe apartmánových budov a rekonštrukcii luxusných hotelov. Po zlegalizovaní hráčskeho priemyslu v New Jersey v roku 1977, rozhodol sa spojiť výstavbu luxusného hotelu s kasínom. Získal atraktívny pozemok v Atlantic City a poveril svojho mladšieho brata Roberta kompletnou prípravou projektu cez financovanie, získanie hráčskej licencie pre kasíno až po samotnú realizáciu. Spoluprácu mu ponúkla Holiday Inns Corporation, materská spoločnosť Harrah´s a v roku 1982 uzrel svetlo sveta $250 milónový komplex Harrah´s na Trump Plaza. O štyri roky neskôr Trump hotel odkúpil a premenoval ho na Trump Plaza Hotel & Casino. Súčasne odkúpil Hiltom Hotels kasíno – hotel, keď sa spoločnosti nepodarilo získať hráčsku licenciu a premenoval ho na $320 miliónový komplex Trump´s Castle. Jeho najväčším projektom v hráčskom priemysle bolo dokúpenie najväčšieho hotel – kasína na svete: Taj Mahal v Atlantic City, ktorý otvoril v roku 1990.

Nie všetky jeho projekty však končili úspešne. V čase výstavby kasín v Atlantic City, plánoval Trump postaviť v New Yorku veľkú vežu s bytmi na prenájom. Získal obytný dom spolu so susediacim Barbizon-Plaza Hotel. Narazil však na odpor nájomníkov domu, ktorí boli chránení mestom regulovaným nájomným. Preto upustil od svojich plánov, zrekonštruoval Barizon-Plaza Hotel a premenoval ho na Trump Parc.

Ďalším kontroverzným projektom sa stal Television City, ktorý mal byť komplexom s desiatkami mrakodrapov, mestským parkom a ďalšími spoločenskými a sociálnymi vymoženosťami. Na jeho realizáciu kúpil v roku 1985 76 akrový pozemok na západnej strane Manhattanu za $88 milónov. Zdĺhavý schvaľovací proces ako aj odpor miestnej komunity oddialili realizáciu celého projektu.

V roku 1988 získal za $407 miliónov Plaza Hotel a preinvestoval na jeho rekonštrukciu ďalších $50 miliónov.

Svoje aktivity rozšíril aj na Floridu, kde vo West Palm Beach postavil kondomínium. V roku 1989 odkúpil za $365 miliónov leteckú spoločnosť Eastern Air Lines Shuttle a premenoval ju na Trump Shuttle.

Rok 1990 sa stal pre Trumpa zlomovým. Jeho plány vybudovať v Los Angeles miliardový komerčný a bytový komplex so 125 – poschodovou administratívnou budovou prekazil kolaps trhu s nehnuteľnosťami. Imanie Trumpovho impéria sa zmenšilo z $1,7 miliárd na $500 miliónov. Na záchranu spoločnosti založil viacero svojich nehnuteľností v snahe získať potrebné financie. Jeden zo symbolov nových podnikateľských, ekonomických a sociálnych trendov 80-tich rokov stratil svoj lesk.

Aj napriek tomu, že sa Trump dokázal dostať z najhoršieho, keď v roku 1997 sa odhadoval jeho majetok na $2 miliardy, jeho imidž poškodil rozvod s Ivanou. Po rozvode Donald prežil búrlivé obdobie, kedy sa v roku 1993 oženil so začínajúcou herečkou Marla Maples. Ich manželstvo vydržalo necelých 6 rokov. V júni 1999 sa oficiálne skončil ich dva roky trvajúci rozvodový proces, v ktorom Marla získala od Donalda $2 milióny. Trump sa oženil aj tretíkrát: V januári 2005 si zobral za ženu modelku Melaniu Knauss.

Donald Trump sa pohrával aj s myšlienkou vstúpiť do vysokej politiky. V októbri 1999 dokonca vytvoril výbor, ktorý mal posúdiť vhodnosť jeho kandidatúry v prezidentských voľbách 2000.

V roku 2004 začal Trump vystupovať v reality show stanice NBC The Apprentice (Učeň), v ktorej miliardár hľadá nových spolupracovníkov spomedzi 16-tich súťažiacich. Zveruje im reálne podnikateľské úlohy a projekty a podľa spôsobu, akým sa konkrétnej úlohy zhostia, postupujú do ďalšieho kola alebo sú vyradení.

Donald Trump žije v súčasnosti so svojou treťou ženou v trojposchodovom byte s rozlohou 3000 m2 v celkovej hodnote $50 miliónov.

Zaujímavý je aj pohľad na celkovú hodnotu jeho majetku. Zatiaľ čo samotný Trump odhaduje výšku svojho majetku na $6 miliárd, časopis Forbes uvádza necelé $3 miliardy.