nedeľa 27. novembra 2011

Ferdinand Porsche

Automobil značky Porsche je snem všech mužů nezávisle na věku. Sportovní automobil který je zároveň symbolem luxusu nese jméno legendárního německého konstruktéra s českými kořeny Ferdinanda Porsche. Výroba sportovních aut však ležela spíše na jeho synovi Ferrym. Nebýt však Ferdinandových konstruktérských úspěchů, tak by se dnes boháči „poršáky“ nevozili.

Ferdinand se narodil v rodině klempíře 3. září 1875 ve Vratislavicích nad Nisou (německy Maffersdorf). Jméno Porsche je pravděpodobně německým tvarem českého jména Boreš. Až do svých osmnácti let studoval průmyslovou školu v Liberci, jehož jsou dnes Vratislavice součástí. Dělo se tak proti vůli otce, který chtěl, aby Ferdinand jednou převzal dílnu (staršií bratr Anton zemřel na následky pracovního úrazu). Po nocích mu tak alespoň musel pomáhat s prací. Jako elektrikář byl však zručný, údajně už ve svých patnácti letech elektrifikoval celý dům.

V osmnácti letech odešel mladý Porsche za prací do Vídně, po práci prý na černo navštěvoval tamní technickou univerzitu, aby se přiučil. Pracoval nejprve pro firmu Béla Egger a později pro Jakob Lohner, se kterou v roce 1900 představil na tu dobu revoluční elektromobil. Později se však masivní a těžké baterie ukázaly být limitem pro vývoj elektrických vozů.

Firma Jakob Lohner se v roce 1905 ocitla v ekonomických problémech a musela se Porscheho, v té době už pravděpodobně nejuznávanějšího konstruktéra v Rakousku, zbavit. Porsche však o nabídky zaměstnání neměl nouzi, odešel k firmě Austro-Daimler, která kromě automobilů též procovala na projektech pro zbrojní průmysl.

V průběhu první světové války uděluje technická univerzita Porschemu čestný doktorát. Velice si ho vážil, objevil se dokonce i v názvu jeho pozdější společnosti. Po válce se však objevují rozpory mezi konstruktérem a vedením společnosti o tom, kam by měla směřovat výroba automobilů. V roce 1923 se tak Porsche usazuje v německém Stuttgartu, centru automobilového průmyslu, a stává se šéfkonstruktérem ve společnosti Daimler Motoren.

Na začátku třicátých let se však Porsche rozhodl zcela osamostatnit a zakládá vlastní firmu. Do té dokázal stáhnout nejlepší německé inženýry té doby, včetně svého syna Ferryho. Po nástupu Hitlera k moci Porscheho hvězda svítila ještě více. Jeho úkolem bylo zkonstruovat vůz, který by mohl vlastnit každý Němec – tak vzniká idea Volkswagenu, tedy „lidového vozu“. Továrna na jeho výrobu vyrostla v německém Wolfsburgu, kde VW sídlí dodnes.

Porsche si svými úspěchy vybudoval u Hitlera dobrou pozici, a tak když vypukla druhá světová válka, stal se jedním z jeho zbrojních poradců. Z wolfburgské továrny pak vyjížděly jím navrhované těžké tanky Tiger, chlouba německé armády.

Po prohrané válce měli Francouzi eminentní zájem na tom, aby se výroba lidových vozů přesunula do Francie pod Porscheho vedením (Wolfburskou továrnu těžce poškodil nálet během války). Celý plán však ztroskotal a tak místo řídící funkce si on i jeho zeť Anton Piëch bez řádného procesu odseděli dvacet měsíců ve vězení za napomáhání nacistům.

Zatímco byl Ferdinand ve vězení, začal syn Ferry pracovat v rakouském Gmündu, kam se továrna přesunula z obav před nálety, na závodním autě Porsche 356, prvním které neslo rodinné jméno. Mnoho součástek bylo použito z legendárního Volkswagenu Brouk, který Ferdinand zkonstruoval.
V roce 1949 se celá rodina vrátila zpět do Německa. Překonala nesnadné začátky v poválečném průmyslu a model 356 se jevil být velkým úspěchem. Daleko více peněz však přinesl podíl z prodeje Brouka, kterých se po celém světě prodalo přes 20 milionů!

Ferdinand Porsche zemřel na následky infarktu 30. ledna 1951. Položil ale základ rodinnému bohatství a podílu ve Volkswagenu, ve který jeho potomci dnes drží. A také vytvořil značku, která v automobilovém průmyslu znamená mnoho. Na přelomu milénia byl jmenován nejlepším konstruktérem století. A nutno říct, že oprávněně.

nedeľa 13. novembra 2011

Július Satinský

Július Satinský (* 20. august 1941, Bratislava – † 29. december 2002, Bratislava) bol slovenský herec, komik, dramatik, spisovateľ a autor literatúry pre deti.

Narodil sa a celé detstvo prežil v Bratislave. Herecké sklony sa u neho prejavovali už v mladom veku a v roku 1958 vyhral recitačnú súťaž Hviezdoslavov Kubín. Neskôr vyštudoval pedagogiku na Strednej pedagogickej škole, profesiu učiteľa však nikdy nevykonával, keďže jeho túžbou bolo herectvo, na ktoré ho neprijali. Na Vysokej škole múzických umení vyštudoval v rokoch 1962 – 1966 dramaturgiu a ako dramaturg v rokoch 1964 – 1967 pracoval v Československej televízii v Bratislave. Od roku 1959 spolu s Milanom Lasicom vystupovali ako komická dvojica v autorských reláciách. Účinkovali v Tatra revue a v Divadelnom štúdiu (Divadlo na korze). Po roku 1968, v období normalizácie, naráža aj so svojím hereckým partnerom Milanom Lasicom na množstvo prekážok a po zákaze činnosti na Slovensku pôsobia dva roky v českom divadle Večerní Brno a v rokoch 1972 – 1978 v spevohre Novej scény v Bratislave. V roku 1978 prestúpil do činohry Novej scény. Spolu s Milanom Lasicom je tiež signatárom Anticharty.

Július Satinský bol univerzálnou a tvorivou osobnosťou a svoj talent rozvinul aj ako autor veľkého množstva scénok, dialógov, celovečerných programov, ale je tiež autorom viacerých kníh s tematikou jemu blízkych spomienok na Bratislavu, obľúbených kníh pre deti, ale aj prispievateľom do viacerých novín a časopisov. Snáď najpopulárnejší bol kabaretný program Ktosi je za dverami, v ktorom vystupoval spoločne so svojou dvojičkou Milanom Lasicom. Význam osobnosti Júliusa Satinského spočíval aj v jeho vplyve na samotného percipienta, glosovanie aktuálnych tém a poznávanie „čŕt Slovákov“ patrili k jeho celoživotnému dielu.

Jeho prvou manželkou bola členka Baletu SND, tanečnica Lúčnice a prekladateľka z angličtiny a španielčiny Oľga Lajdová. V roku 1985 (po dvadsiatich rokoch manželstva) zomrela – utopila sa pri kúpaní v Karibskom mori na Amerických Panenských ostrovoch, pričom tam je aj pochovaná.

So svojou druhou manželkou (od roku 1985) MUDr. Vierou Satinskou (* 1955) mal dcéru Luciu a syna Jána. V roku 1989 dostal titul zaslúžilý umelec. Slovenská astronomická spoločnosť po ňom pomenovala planétku 15946 Satinský objavenú 8. januára 1998 A. Galádom a A. Pravdom na Astronomickom a geofyzikálnom observatóriu Modra-Piesky. Vyznamenaný Medailou Za zásluhy in memoriam (2003).