Jules Verne

Jules Verne byl francouzský romanopisec a dramatik. Je považován za jednoho ze zakladatelů věděckofantastické literatury.

Jules Verne se narodil v Nantes jako první z pětí dětí pařížského právníka Pierra Verna. Roku 1839 se Verne nechal najmout jako plavčík na loď do Indie, jeho rodiče to však zjistili a jeho cestě zabránili.

Jules Verne studoval práva v Nantes a v Paříži, po ukončení studií pracoval na burze. Roku 1857 se oženil s Honorií Morelovou, se kterou měl syna Michela. Ten po jeho smrti dopsal Vernova nedokončená díla.

Jules Verne hodně cestoval a některé zážitky z těchto cest zapracoval do svých románů. Od mládí měl literární ambice a jako tajemníka pařížského Théátre lyrique ho Alexandr Dumas starší uvedl do literárního světa.

V roce 1862 se seznámil s nakladatelem Pierrem-Julesem Hezelem, který vydal jeho dobrodružný román Pět neděl v balóně. Ten měl tak obrovský úspěch, že nakladatel nabídl Vernovi exkluzivní smlouvu na dvacet let. Hezel také vymyslel souhrnný název pro Vernovo dílo - Podivuhodné cesty.

Smlouva s Hetzelem Verna finančně zajistila a umožnila mu věnovat se jenom psaní. Stal se světoznámým spisovatelem pro mládež, třebaže jeho ambicí bylo původně vytvořit "román o vědě" pro dospělé.

Roku 1864 uzavřeli Hetzel a Verne druhý kontrakt na napsání dějin velkých objevů. Na tomto díle Verne spolupracoval s Gabrielem Marcelem, knihovníkem ve francouzské Národní knihovně v Paříži.

Od roku 1879 bydlel Jules Verne v Amiensu, kde také zemřel. Příčinou smrti byl jeho bratranec, čistil pušku a omylem ho zabil.

Dílo Jules Verna:

Jules Verne psal na počátku své literární dráhy básně, povídky i divadelní hry, např. Zlomená stébla - 1849, ale bez většího ohlasu.

Jules Verne je společně s anglickým spisovatelem H. G. Wellsem považován za zakladatele žánru vědeckofamtastické literatury - science-fiction. Ve svých dílech předpověděl řadu technických a vědeckých objevů, npař. dálkové lety řiditelným balónem, velkorážní dělo, skafandr, videofon, elektrický motor, tank, vrtulník, kosmické lety a další.

Vernův syn Michel se po jeho smrti postaral o vydání posledního orifinálního románu Zatopená Sahara.
Poté zahájil dlouhodobé vydávání dalších otcových svazků Podivuhodných cest. V těch však prováděl velké změny, takže originály byly vydány až koncem 20. století.

Ricky Martin

Ricky Martin, portorický zpěvák, začínal jako člen chlapecké kapely Menudo. Od roku 1991 působí jako sólový umělec. Prodej jeho alb dosáhl celosvětově více než 67 millionu kopií. Je nazývaný prvním mužem latino popu, zpívá především španělsky a směsí španělštiny a angličtiny zvané spanglish.

Obdržel cenu Grammy a tři ceny Latin Grammy Award. Úspěšně si vedl v hitparádě U.S. Latin Charts hits, kde se umístíl na 21.

Ricky Martin, vlastním jménem Enrique Martín Morales, se narodil přesně na Štědrý večer roku 1971 v portorickém San Juanu. Narodil se do poměrně dobře zajištěné rodiny - otec Enrique Martín Negroni byl psycholog, matka Nereida Morales účetní. Společná rodičovská radost z Vánočního dárku však netrvala dlouho. Dva roky po Enriquově narození se rozvedli a založili si nové rodiny. Otec si stačil pořídit ještě další tři děti. Ricky Martin měl díky otci dva nevlastní bratry (Fernando a Angel). Nikdo nebyl žádným způsobem vázán na showbyznys. Od 13 let působil v boy bandu Menudo. S kapelou poznal kus světa, ale v sedmnácti letech se rozhodl dodělat si střední školu.

Solová kariera:
Po dokončení studia se vydal do New Yorku, kde chtěl zkusit štěstí jako sólový zpěvák. Měsíce bez zaměstnání ho přiměly změnit prostředí, přestěhoval se tedy do Mexico City. Tady dostal roli v telenovele Alcanzar Una Estrella II – dosáhni hvězd- a ta pro něj znamenala úspěch v podobě Heraldovy ceny za roli Pabla roku 1993. Během natáčení v Mexiku se Martin upsal firmě Sony Discos. V roce 1991 vydává první solové album Ricky Martin naspívané ve španělštině. Album dostalo v řadě zemí zlatou desku a Rickyho koncerty byly vyprodány po celé Jižní Americe. Prvním vydánym siglem z tohoto alba byla píseň Fuego Contra Fuego která se stala hitem.

V roce 1993 vydává druhé album, Me Amaras, jehož kopií bylo prodáno přes milion.
V roce 1994 se přestěhoval do Los Angeles, kde začal hrát v seriálu General Hospital.
V roce 1995 vydává desku A medio vivir, kde se odvážil použít fúzi popu a latinských rytmů. Hitem byla píseň Maria. Album bylo tak úspěšné, že se z Latinské Ameriky dostalo do povědomí v Evropě a Asii.

Cesta ke slávě:
Po následném působení na Broadwayi, v muzikále Les Misérables, Bídníci, byl vybrán na zpěv hymny na Fifa World Cupu v roce 1998. Tak vznikl jeho velký hit "The Cup of Life" "La Copa de la Vida".

V roce 1998 vydává desku Vuelve, jenž dostalo platinovou desku RIAA a prodalo se 8 milionů nosičů.

Dobytí anglického trhu:
Hvězdné album Vuelve bylo oceněno na Grammy World Awards jako nejlepší latin pop album v roce 1999. V tomtéž roce také vydavá své první album v anglickém jazyce a zpívá na něm duet s Madonnou a Mejou (švédská zpěvačka). Na albu se podíleli nejvýznačnější producenti, jako např. Desmond Child, Diane Warren, William Orbit a zpěvák Robi Draco Rosa. Deska se stala sedmkrát platinovou a prodalo se 17 milionů nosičů. První a nejprominentnější singl “Livin' La Vida Loca" vévodil hitparádám po celem světě (Spojené státy americké, Latinská amerika, Velká Británie, Argentina, Australie, Brazilie, Francie, Turecko, Řecko, Indie, Israel, Italie, Japonsko, Guatemala, Mexico, Rusko a Jižní Afrika).

Sylvester Stallone

Tento americký herec se narodil 6. 7. 1946. Sylvester neměl zrovna lehké dětství, narodil se jako nechtěné dítě italskému kadeřnickému učni Frankovi Stallonovi a barové tanečnici Jacquelin Labofish. Už jeho porod byl komplikovaný, doktor ho musel vytáhnout za hlavičku, pomocí speciálních kleští, ale doktor stisknul víc než měl a skřípnul mu tvářičku což má za následek celoživotní ochrnutí levé tváře od oka, přes jazyk až po bradu. Tím jen začínají potíže, Sylvester měl pomalejší vývoj kvůli tomuto ochrnutí.

Do svých pěti let vyrůstal v newyorské čtvrti Queens, pak se celá rodina přetěhovala do Silver Sprinte ve státě Maryland.
Ve škole to pro něj též není lehké, spolužáci se mu posmívají kvůli jeho ochrnutí a on to těžce nese. Ani v rodičích nenachází oporu a ti se v jeho jedenácti letech rozvádějí. Se svou matkou se stěhuje do Philadelphie. Sylvester si nachází idol v osobě Steeveho Reevese který ztvárnil roli Herkules a Sly se rozhodne že bude posilovat. Jeho matka si otevřela Fitness centrum a on tam stráví veškerý volný čas. Problémy ve škole však nekončí, do svých patnácti let vystřídal 12(!) škol. Sylvester se se opět stěhuje do Silveru ke svému otci, tam pokračuje v posilování, je zapsán na střední škole pro problematický dorost. Zde se více věnuje šermu a boxu. Ale i tuto školu opouští a přesunuje se do American College of Switzerland , (škola ve Švýcarsku). Tady poprvé dostal chuť stát se hercem, protože navštěvoval školní produkci. Vrací do států a zapisuje se do školy herectví v Miami. V roce 1969 se vrací do New Yorku. Zde pracuje v několika zaměstnáních, dostává vyjímečně podřadné role někde v divadle. Neúspěch ho dožene až na samý okraj existence, přespává na nádraží a stává se z něj bezdomovec. V inzerátu v novinách nachází nabídku na konkurs do erotického filmu Party u Kitty a hřebců. Za tento porno film kde se Sly svléká inkasuje denně 100 dolarů. Později je film přejmenován na Italský hřebec, poté co se tává Sylvester slavným.

Po tomto filmu se snaží postavit na nohy, dostává malé roličky, někdy je nakonec jeho role z filmu i vystřižena. Dostává malou roli ve filmu Woodyho Allena Banáni v roce 1970. Stallone se snaží dlouhou dobu psát scénáře, ale dlouho neúspěšně. Nakonec se mu, některé, podaří prodat. Dostává roli ve filmu The lords of Flatbush v roce 1974, tento film vydělává slušné 4 miliony dolarů, na to že měl nízký rozpočet. Ve stejný rok se i ožení s herečkou Sashou Czak, stěhují se do Kalifornie s touhou uskutečnit zde svou hereckou kariéru. Bohužel, moc se mu nedaří, objevil se v malé roli v seriálu Kojak, Police Story apod. (1975).
Konečně velký úspěch se mu podaří když napíše scénář k filmu Hells kitchen o boxerech, prodá ho za 21 000 dolarů.

A konečně je tady rok 1976, a on napíše další scénář, opět k filmu o boxerovi s jménem Rocky Balboa. Tento scénář měl hotov za tři dny. Sylvester svůj scénář představuje producentům Irwinu Winklerovi a Robertu Chartoffovi. Scénář se jim líbí a do hlavní role chtějí obsadit, jednu ze svých hvězd, Sly ale prodá scénář s podmínkou že postavu Rockyho bude hrát on. Po úspěšném vyjednávání dostává hlavní roli a obnos 350 000 dolarů. Film se dokončil v roce 1976 pod názvem jak jinak, než, ´Rocky´ (1976). Úspěch filmu je obrovský, získává několik Oscarů, nominací je devět a zisk 112 milionů USD. Ten stejný rok se mu narodí syn Sage.

Sly se stává hollywoodskou celebritou a pracuje na filmu ´F.I.S.T.´ v roce 1978. Svůj režijní debut uskuteční filmem ´Paradise Alley´ (1978), ale oba filmy jsou totální propadák.
Raději se vrací k Rockymu a pracuje na jeho pokračování, v roce 1979 je dokončen ´Rocky II´ a film je opět úspěšný. V roce 1981 se mu narodil druhý syn Joseph. V roce 1982 vzniká ´Rocky III´ který je ještě více úspěšný než předchozí dva díly. Filmy podobného rázu mu sedí jako ulité, to nám ukazuje ve filmu ´Rambo´ (1982), v roli válečného veterána z Vietnamu. Za roli dostává podíl 3,5 milionu dolarů plus podíl na zisku. Film je taktéž velmi úspěšný a během krátké doby vydělává desítky milionů dolarů.
V roce 1984 se rozvádí se Saschou Czakovou, která se stěhuje i s dětmi. Sylvester pokračuje v sérii úspěšných filmů, ´Rocky IV´, ´Rambo II´ (1985), ´Rambo III´ (1989) a ´Rocky V´ (1990). Mimo to se objevuje i v jiných filmech ale ty nejsou ani zdaleka tak dobré jako série o Rockym a Rambovi.

V devadesátých letech stojí za zmínku filmy ´Cliffhanger´ (1993), v roli horského vůdce bojujícího proti bandě teroristů. ´Demolition Man´ (1993), ´Specialista´ (1994), zde si zahrál po boku svůdné Sharon Stone, odborníka přes bomby. ´Nájemní vrazi´ (1995) a ´Země policajtů´ (1997), ´Sejměte Cartera´ (2000) a ´Formule!´ (2001). Některé filmy byli dobré jiné špatné a vypadalo to na úpadek.

Když přišel s nápadem natočit nové pokračování Rockyho a Ramba, všichni si ťukali na čelo. Bylo známo že poslední ´Rocky V´ se nepovedl. A tak v roce 2006 vznikl film s názvem ´Rocky Balboa´, film sklidil velký úspěch. V roce 2008 přišel do kin Rambo IV a i ten si vede na výbornou.

Sylvester ukázal že je i v 60 letech ve skvělé formě.

Peter Falk

Po rodičích byl slovanského původu (otec byl napůl Čech a napůl Polák, matka Ruska). Jako tříletý přišel při operaci nádoru o pravé oko. Ještě před maturitou 1945 na newyorské Ossining High School dělal osmnáct měsíců kuchaře na obchodní zaoceánské lodi. Po studiích sociálních, hospodářských a politických věd na newyorské New School for Social Research a na Syracuse University pracoval 1953-55 jako finanční expert Státního úřadu pro rozpočet v Connecticutu.

Jeho zájem se však začal upírat víc k divadlu; vystupoval se souborem Mark Twain Maskers a navštěvoval herecké kurzy Evy Le Gallienneové v connecticutském White Barn Theatre. 1955 přesídlil do New Yorku, kde o rok později debutoval v mimobroadwayské inscenaci Molièrova Dona Juana. Mezitím ještě absolvoval hereckou průpravu u Jacka Landaua a Sanforda Meisnera. Posléze také slavil úspěchy na Broadwayi, mj. ve hře G. B. Shawa Svatá Jana a v komedii Neila Simona Zajatec 2. avenue.

Před film. kamerou se nejprve uplatnil ve vedlejších úlohách pobudů, zlodějů a gangsterů. Výrazněji na sebe upozornil rolí zabijáka Abe Relese, za jejíž ztvárnění v kriminálním filmu Vražda, s.r.o. (r. B. Balaban a S. Rosenberg) byl nominován na Oscara 1960, o něhož se ucházel hned v následujícím roce rolí tělesného strážce Joye Boye v satirické komedii Plná kapsa zázraků (r. F. Capra).

Do širšího diváckého povědomí se dostal díky účinkování v mnoha zábavných TV pořadech a seriálech. Mimořádnou popularitu mu přinesla zejm. postava sympatického detektiva, poručíka Columba , jehož na TV obrazovce ztělesňoval od poč. 70. let až do své smrti a který mu zajistil ceny emmy (1972, 1975, 1976 a 1990). Přestože těžiště svých hereckých aktivit přesunul během 70. let především do TV, kde dokonce režíroval některé epizody seriálu o Columbovi.

Spolufinancoval psychologická dramata režiséra Johna Cassavetese Manželé a Žena pod vlivem, v nichž vytvořil rovněž působivé herecké kreace. Jeho doménou se staly portréty lidiček z nejnižších vrstev, kteří nedbají příliš na zákony (Mikey a Nicky nebo Kasař Tony), a detektivů, jimž při vyšetřování stačí místo pistole a tvrdých pěstí důvtip, rozvaha a černý notýsek (Columbo, Vražda na večeři a Detektiv ze San Franciska).

V květnu 2000 se představil po boku Jasona Alexandera na jevišti hollywoodského Geffen Theater v jednoaktové hře Lee Kalcheima Defiled. S první manželkou Alyce Mayovou adoptoval dvě dívky (Jacqueline a Katherine) a od 1977 byl ženatý s Sherrou Lynn Daneseovou.

Ke konci života trpěl těžkou demencí, a ve čtvrtek 23.6.2011 zemřel v kruhu rodiny.

Alessandro Del Piero

Když hrával malý Alessandro s kamarády fotbal, obvykle se dobrovolně postavil do branky. Jeho matka se totiž domnívala, že pokud nebude běhat a nezpotí se, lépe odolá nachlazení a dalším nemocem. Jednoho dne se jí ovšem fotbalistův bratr Stefano zeptal: "Nemyslíš, že Alexovi to v útoku docela jde?"

Alessandro Del Piero se narodil 9. listopadu 1974 v severoitalské vesnici Conegliano. Matka Bruna byla v domácnosti, otec Gino pracoval jako elektrikář. Alexův bratr Stefano rovněž toužil stát se profesionálním fotbalistou a dokonce hrával za Sampdorii Janov, ale kvůli zranění musel aktivní kariéry zanechat. V současnosti pomáhá slavnějšímu sourozenci investovat peníze na kapitálových trzích a do realit. Členem rodiny je dnes i jejich adoptivní sestra, o níž se ovšem ví velmi málo: pravděpodobně pochází z Rumunska a je stále velmi mladá (šest nebo sedm let).

Místní klub San Vendemiano byl záhy mladému Alexovi příliš těsný. Ve třinácti letech se proto rozhodl opustit rodnou vesnici a zamířil do Padovy. Jako hráč tamního druholigového klubu sdílel jeden pokoj s dalšími deseti chlapci. Jeho přání stát se profesionálním fotbalistou začalo nabývat reálných obrysů, když si Alexových kvalit všiml hráčský agent Piero Aggradi. Po 14 startech a jedné vstřelené brance si mohl Del Piero vybírat ze dvou nabídek: AC Milán nebo Juventus Turín. Dlouholetý fanoušek "Staré dámy" se nerozmýšlel dvakrát.

Černobílý dres poprvé oblékl 12. září 1993 v zápase s Foggií (1:1) a ve druhém utkání s Reggianou vstřelil svůj první gól v Serii A. Během čtyř let se vypracoval ze člena rezervního týmu na jednu z opor, stal se miláčkem publika a jedním ze strůjců triumfálního tažení Ligou mistrů v roce 1996. Následný souboj o Interkontinentální pohár (Toyota Cup) s argentinským River Plate rozhodl jediným gólem zápasu. Téhož roku byl Alex povolán do armády, ale na jeho životě to nic nezměnilo.

Jako hvězda první velikosti odjížděl Del Piero na evropský šampionát 1996 do Anglie. Vracel se, stejně jako jeho spoluhráči, smutný z předčasného vypadnutí a navíc naštvaný na trenéra Sacchiho, pod nímž odehrál ve třech zápasech pouhých 45 minut. Italové s ostudou vypadli ze základní skupiny, byvše předstiženi budoucími finalisty - Německem a Českou republikou.

Po sezóně 1997/98 byl Alex vyhlášen nejlepším fotbalistou Serie A, zároveň obdržel nominaci na Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety. Téhož roku na podzim však utržil v utkání s Udinese zranění, které poznamenalo jeho další kariéru: den před svými 24. narozeninami si pochroumal koleno, se kterým laboroval téměř tři roky.

Vrátil se v sezóně 1999/2000 a fanoušky ohromil nejen fotbalovým projevem (9 branek v 9 zápasech), ale především změnou přístupu. Najednou tu byl vyzrálý hráč, který častokrát místo střely volil přihrávku lépe postavenému spoluhráči. Připraven obětovat se pro blaho týmu, přijal novou roli tvůrce hry, kterou mu trenér Marcello Lippi vyhradil za dvojicí útočníků.

Opět byl hvězdou, což měl potvrdit i na světovém šampionátu ve Francii. Nezvládl však atmosféru uvnitř "squadry azzury", vyčerpán přímým soubojem o místo s Francescem Tottim spálil dvě vyložené šance v semifinálovém utkání s domácím výběrem a po návratu byl označen za hlavního viníka neúspěchu.

Další rána zasáhla Alexe v únoru 2001. Krátce poté, co překonal další zranění a vrátil se na trávník, mu zemřel otec. "Věřím, že jsem konečně dospěl díky zkušenostem, které mi otevřely oči," uvedl Del Piero pro magazín La Gazzetta dello Sport. "Smrt mého otce mě nepochybně ovlivnila a zřejmě ještě bude. Ale zároveň mi pomohla zcela se oddat fotbalu," popisuje své pocity.

Možná na tom něco bude: na mistrovství světa v Japonsku a Koreji konečně zazářil, impozantně vlétl do další sezóny Juventusu a má lví podíl na tom, že černobílý klub vede italskou ligu s náskokem pěti bodů. Nevysoký bomber přesto varuje, že jeho nejlepší forma ještě přijde: "Stále nehraji na sto procent. Normálně se dostávám do formy až o pár týdnů později," podotýká.

O svém soukromí mluví "Pinturicchio" zřídka a nerad. Možná právě proto noviny stále znovu přinášejí zprávy o jeho svatbě se snoubenkou Soniou Amoruso, s níž udržuje vztah od roku 1996. Na veřejnosti se poprvé objevili v říjnu 2001, když Alex přebíral Fotbalového Oscara - cenu pro nejoblíbenějšího fotbalistu v Itálii. Někdejší prodavačka je nyní majitelkou módního butiku Satú. Del Piero složil společně s bratrem zkoušku z účetnictví a dnes je zapsán na kursech sociologie na univerzitě v Urbinu.