Málokterý současný světový fotbalista se může pyšnit tak rozsáhlou sbírkou titulů, jakou vlastní nejznámější brazilský obránce Roberto Carlos. Za profesionální kariéru již poznal pocit, jaké to je vyhrát brazilskou ligu, španělskou nejvyšší soutěž nebo slavnou Ligu mistrů. Kromě toho má doma stříbrnou medaili z olympijských her v Atlantě 1996 a dvě medaile z mistrovství světa - ve Francii 1998 to bylo sice "jen" stříbro, o čtyři roky později však už byl členem brazilského reprezentačního týmu, který se stal popáté v historii mistrem světa.Obránce Roberto Carlos je malé postavy (168 cm), ovšem velkých výkonů, známe především z televizních přenosů z Ligy mistrů. Jeho jméno si snadno spojíme s klubem, jehož barvy obléká. Není to kdovíjaký obyčejný tým, je to slavný Real Madrid. A co je zajímavé, Roberto Carlos v něm působí již osmou sezónu. Za ty roky u "Bílého baletu" se stal nepostradatelným článkem mužstva, který má levou stranu obrany doslova předplacenou.Madrid se stal jeho druhým domovem. Usadil se tu s manželkou Alexandrou a třemi dětmi (Roberta, Giovanna a Roberto Carlos) a plánuje ve španělském hlavním městě vydržet až do svých sedmatřiceti, tedy ještě dalších sedm sezón. Pak by se rád vrátil do Brazílie a v některém z prvoligových celků ukončil za dva, za tři roky celou sportovní kariéru.
Pokud mu cestu nezkříží zranění, může si Roberto Carlos tuto fotbalovou dlouhověkost dovolit. Fyzická kondice se totiž zdá být v jeho případě nevyčerpatelná. Jeho velmi užitečnou hru pro tým dále charakterizují obdivuhodné sprinty u postranní čáry, nebezpečné centry do pokutového území soupeře a nesmírně tvrdá střela z velké vzdálenosti. Je až neuvěřitelné, že dokáže napálit míč tak silně, že letí na branku rychlostí 170 kilometrů v hodině. I proto se o něm s nadsázkou říká, že má v noze dynamit "Mám nadání od Boha, že umím takhle tvrdě střílet, ale jen talent nestačí. Musím trestné kopy pravidelně trénovat. Pouze ten, kdo si to sám zkusí, mi uvěří, jaká dřina to je," přiznává Roberto Carlos.
U příznivců Realu je velice dobře zapsán. Jejich srdce si nezískal jen proto, že v klubu působí tak dlouho, miláčkem tribun se stal především díky veselé a upřímné povaze. Pro fanoušky je jedním z nich. Nepotrpí si na přehnaný luxus, vystupuje skromně a když má větší volno od fotbalu, většinou zamíří s rodinou do Brazílie za svými příbuznými, žijícími ve městě Araras v provincii Sao Paulo.
Přestože je jedním z nejlepších obránců na světě (na svém postu asi vůbec nejlepším), nevyvyšuje se nad ostatní a působí dojmem normálního člověka. Vždycky si přitom vzpomene na okamžik, kdy ve dvanácti letech musel začít pracovat v textilní továrně, aby měla rodina více peněz. Naštěstí potom díky pochopení otce, který býval v mládí vynikajícím atletem, toho mohl nechat a věnovat se naplno fotbalu. "Řekl jsem tehdy synovi - jdi za svým snem," vzpomíná otec Roberto Carlose, Oscar, na důležité rozhodnutí.
Dnes už ví, že se před lety rozhodl na jedničku. Vždyť jeho syn je oporou Realu Madrid i brazilské reprezentace a navíc je idolem mnoha fotbalových fanoušků po celém světě, kteří si jej cení pro příkladné chování na trávníku i mimo něj.
Po sezoně 2006/2007 přestoupil do tureckého klubu Fenerbahce Istanbul, po čemž opustil Real Madrid c.f. po 8. velmi skvělích sezonách.
