Sigmund Freud

Sigmund Freud byl významným psychologem již ve své době. Je tvůrcem a zakladatelem psychoanalýzy - zkoumání psychologických příčin duševních poruch. Zajímal se o výklad snů, lidské vědomí i nevědomí. Již během svého života získal četná mezinárodní ocenění.

Sigismund Schlomo Freud se narodil 6. května 1856 ve Freibergu, městečku, které je nyní nazvané Příbor, na Moravě. Jeho matka Amélie byla ve skutečnosti již třetí ženou Jacoba Freuda a byla asi o 20 let mladší, než její manžel. Sigismund byl prvním dítětem jejich manželství, v němž ještě po něm následovalo dalších 7 dětí. Jacob měl ze svých dřívějších manželství navíc 2 syny, kteří byli víceméně stejného věku, jako Amélie. Jejich domácnost byla židovská a Jacob si vydělával na vcelku skromné živobytí jako obchodník s vlnou. V roce 1859 se rodina přestěhovala nejprve do Lipska a o několik měsíců později se natrvalo usadila ve Vídni.

Freud už jako malý žák vynikal vysokou inteligencí, ve třídě byl téměř vždy tím nejchytřejším a
obecnou školu i gymnázium studoval s vynikajícím prospěchem. Byl oceňovaný především proto, že během krátké doby dokázal, díky četbě a dokonalé fotografické paměti, vstřebat a pamatovat si velké množství učiva.

Navzdory Sigismundově brzké snaze o kariéru právníka, rozhodl se později, že se bude věnovat studiu medicíny, a v roce 1873 byl přijat na Vídeňskou univerzitu. Zdá se, že od roku 1876 byl hluboce zaujatý výzkumy centrální nervové soustavy do té míry, že opomíjel a zanedbával celou řadu kurzů a zkoušek, které by mu okamžitě získaly kvalifikaci doktora. Dalším zdrojem zpoždění byla jednoletá povinná vojenská služba. Následkem toho mu v roce 1881 byl udělen titul doktora pod jménem Sigmund Freud (na základě adaptace jeho osobního jména v roce 1877).

Sigmund Freud – jeho brzká praxe psychologa ve Vídni a Psychoanalýza.

Ihned za dokončením studií následovalo několik let strávených ve Vídni, kde pracoval jako praktický psycholog a lektor psychologie. V roce 1886 si založil ve Vídni soukromou praxi, která se specializovala na nervové poruchy. Ve stejném roce se také oženil s Marthou Bernayovou.

Sigmund Freud pracoval ve spolupráci s dalším vídeňským hypnoterapeutem, Josefem Breuerem, v přípravě a publikaci naučného článku, vydaného v roce 1893, který se později rozvinul do jejich publikace „Studia hysterie“, vydané v roce 1895.

Jeho zájem se nicméně, ze zkoumání neurologicko-fyziologických příčin duševních poruch, přesunul směrem ke zkoumání více psychologických příčin těchto poruch, a roku 1896 vytvořil termín Psychoanalýza, tedy zkoumání psychologických příčin duševních poruch.

Sigmund Freud – publikuje dílo „ Výklad snů “.

V roce 1899 byla publikována kniha, kterou Sigmund Freud považoval za svoji nejdůležitější práci, s názvem „Výklad snů“. Ačkoliv se ortodoxní medicínští profesoři ve Vídni dívali na jeho práci s hlubokým podezřením, v roce 1902 byl jmenovaný profesorem ve Vídni, a to z velké míry především následkem vděčnosti jednoho jeho vysoce vlivného pacienta.

V roce 1908 se skupina psychologů, kteří dohromady tvořily Vídeňskou asociaci psychoanalytiků, o Freudovy metody začala velice zajímat.

Psychoanalýza stále více získávala mezinárodní přijetí, především jako metoda psychologického vyšetřování. V roce 1908 navštívili delegáti z pěti zemí Freudovský psychologický kongres v Salzburgu. V roce 1909 by Sigmund Freud spolu s Alfredem Adlerem a Carlem Gustavem Jungem, pozvaný na přednášku na Clarkovu univerzitu ve Spojených státech. V roce 1910 byla založená Mezinárodní Psychologická asociace.

Adler a Jung se v Psychoanalytickém hnutí na jistou dobu s Freudem spojili.

Sigmund Freud – na vrcholu slávy.

V roce 1923 byla Freudovi diagnostikovaná rakovina čelisti. Během dalších 16 ti let však nadále zůstal v Psychoanalýze produktivní a své zájmy také rozšiřoval do přidružených filozofických a kulturních záležitostí. Sigmund Freud následovně jako uznání svojí práce získal mnoho mezinárodních cen.

Další mezinárodní vývoj byl však již mnohem méně vítaný. Rakousko bylo díky seskupení do Hitlerovy velké Německé říše v nebezpečí a Hitlerem pak uprostřed března 1938 efektivně zabráno.

Přestože se zdá, že byl Freud osobně nereligiozní, on i jeho rodina byli nacisty velmi otevřeně klasifikování jako Židé. A tak když viděli, že je prakticky nezbytné vyhnout se Hitlerovým neoprávněným zásahům na jejich svobodě, emigrovali do Anglie. Rodina se nakonec přestěhovala do Londýna.
Freudovi bylo v této době již přes 80 let a žil zde už jen do 23. září roku 1939.

Roberto Carlos

Málokterý současný světový fotbalista se může pyšnit tak rozsáhlou sbírkou titulů, jakou vlastní nejznámější brazilský obránce Roberto Carlos. Za profesionální kariéru již poznal pocit, jaké to je vyhrát brazilskou ligu, španělskou nejvyšší soutěž nebo slavnou Ligu mistrů. Kromě toho má doma stříbrnou medaili z olympijských her v Atlantě 1996 a dvě medaile z mistrovství světa - ve Francii 1998 to bylo sice "jen" stříbro, o čtyři roky později však už byl členem brazilského reprezentačního týmu, který se stal popáté v historii mistrem světa.

Obránce Roberto Carlos je malé postavy (168 cm), ovšem velkých výkonů, známe především z televizních přenosů z Ligy mistrů. Jeho jméno si snadno spojíme s klubem, jehož barvy obléká. Není to kdovíjaký obyčejný tým, je to slavný Real Madrid. A co je zajímavé, Roberto Carlos v něm působí již osmou sezónu. Za ty roky u "Bílého baletu" se stal nepostradatelným článkem mužstva, který má levou stranu obrany doslova předplacenou.Madrid se stal jeho druhým domovem. Usadil se tu s manželkou Alexandrou a třemi dětmi (Roberta, Giovanna a Roberto Carlos) a plánuje ve španělském hlavním městě vydržet až do svých sedmatřiceti, tedy ještě dalších sedm sezón. Pak by se rád vrátil do Brazílie a v některém z prvoligových celků ukončil za dva, za tři roky celou sportovní kariéru.

Pokud mu cestu nezkříží zranění, může si Roberto Carlos tuto fotbalovou dlouhověkost dovolit. Fyzická kondice se totiž zdá být v jeho případě nevyčerpatelná. Jeho velmi užitečnou hru pro tým dále charakterizují obdivuhodné sprinty u postranní čáry, nebezpečné centry do pokutového území soupeře a nesmírně tvrdá střela z velké vzdálenosti. Je až neuvěřitelné, že dokáže napálit míč tak silně, že letí na branku rychlostí 170 kilometrů v hodině. I proto se o něm s nadsázkou říká, že má v noze dynamit "Mám nadání od Boha, že umím takhle tvrdě střílet, ale jen talent nestačí. Musím trestné kopy pravidelně trénovat. Pouze ten, kdo si to sám zkusí, mi uvěří, jaká dřina to je," přiznává Roberto Carlos.

U příznivců Realu je velice dobře zapsán. Jejich srdce si nezískal jen proto, že v klubu působí tak dlouho, miláčkem tribun se stal především díky veselé a upřímné povaze. Pro fanoušky je jedním z nich. Nepotrpí si na přehnaný luxus, vystupuje skromně a když má větší volno od fotbalu, většinou zamíří s rodinou do Brazílie za svými příbuznými, žijícími ve městě Araras v provincii Sao Paulo.

Přestože je jedním z nejlepších obránců na světě (na svém postu asi vůbec nejlepším), nevyvyšuje se nad ostatní a působí dojmem normálního člověka. Vždycky si přitom vzpomene na okamžik, kdy ve dvanácti letech musel začít pracovat v textilní továrně, aby měla rodina více peněz. Naštěstí potom díky pochopení otce, který býval v mládí vynikajícím atletem, toho mohl nechat a věnovat se naplno fotbalu. "Řekl jsem tehdy synovi - jdi za svým snem," vzpomíná otec Roberto Carlose, Oscar, na důležité rozhodnutí.

Dnes už ví, že se před lety rozhodl na jedničku. Vždyť jeho syn je oporou Realu Madrid i brazilské reprezentace a navíc je idolem mnoha fotbalových fanoušků po celém světě, kteří si jej cení pro příkladné chování na trávníku i mimo něj.

Po sezoně 2006/2007 přestoupil do tureckého klubu Fenerbahce Istanbul, po čemž opustil Real Madrid c.f. po 8. velmi skvělích sezonách.

Bill Clinton

Čtyřicátý druhý prezident Spojených států se narodil 19. srpna 1946 v arkansaském Hope jako William Jefferson Blythe IV. Jeho otec zemřel při dopravní nehodě, tři měsíce před narozením syna. Když mu byly čtyři roky, matka se vdala za Rogera Clintona, jehož jméno později přijal.

William byl odmalička výborný student, stejně jako velmi dobře hrál na saxofon. Jednu dobu dokonce uvažoval, že by se stal profesionálním muzikantem. Jako vynikající student se stal členem delegace mladých chlapců do Bílého domu a setkal se s prezidentem Johnem Fitzgeraltem Kenndym, což zásadně změnilo jeho život. Bill se rozhodl, že se jednoho dne vstoupí do veřejné správy.

Svému cíli podřídil Clinton své další studium. V roce 1968 získal bakalářský titul v oboru mezinárodních vztahů na Georgtown University a následně získal dvouleté stipendium na studium v Oxfordu. V době studia v Anglii dostal povolávací rozkaz do vietnamské války, s níž zásadně nesouhlasil. Odveden však nakonec nebyl, protože mu bylo přiděleno vysoké číslo.

Po návratu z Anglie nastoupil Bill na Yale University, kde se při studiu práva potkal se svou budoucí ženou Hillary Rodhamovou. Společně pracovali na neúspěšné prezidentské kampani Texasana George McGoverna.

Po dokončení studií se Bill vrátil do Arkansasu, kde se vrhnul do politiky. Jeho pokus dostat se do arkansaského Kongresu mu nevyšel jen velmi těsně, když jeho protikandidát John Paul Hammerschmidt získal těsnou většinu 52% hlasů. Následující rok se Bill oženil s Hillary a o další rok později se stal státním zástupcem.

V roce 1978 byl Clinton zvolen guvernérem Arkansasu. Nejspíš byl však pro konzervativní obyvatele jižanského státu příliš liberální, takže k jeho znovuzvolení v roce 1980, kdy se mu narodila dcera Chelsea, nedošlo a odešel pracovat do právnické firmy. V roce 1982 se však dokázal vrátit a místo guvernéra neopustil až do roku 1993.

Když v říjnu 1991, kdy Clinton oznámil, že se pokusí získat kandidaturu na prezidenta, tisk na něj okamžitě zaútočil. Jednalo se především o jeho milostné aférky a jeho postoj k vietnamské válce. Jeho kritici používali přezdívku „Slick Willie“ (Úlisný Willie), kterou mu dal jeden z arkansaských žurnalistů. Clinton nicméně i přes tuto negativní kampaň dokázal získat místo prezidentského kandidáta demokratů. Ve volbách 3. listopadu 1992 pak porazil George Bushe staršího při jeho pokusu o obhajobu prezidentského postu. Stal se tak prvním demokratem po dvanácti letech, který nastoupil do prezidentského úřadu.

Clintonova administrativa, trvající až do roku 2001 je hodnocena jako jedna z nejúspěšnějších v dějinách USA. Pod jeho vedením se ekonomické ukazatele Spojených států rapidně zlepšovaly. Dosáhl nejnižší míry nezaměstnanosti v moderních dějinách USA, nejnižší inflace za posledních 30 let a po dlouhé době také vyrovnaného rozpočtu. Stejně tak šly nahoru i ukazatele v sociální oblasti.

Obraz dokonalého prezidenta byl však zbořen v roce 1998, kdy vyšla najevo Clintonova milostná aféra se stážistkou Monikou Lewinskou. Situace došla tak daleko, že se Clinton stal druhým prezidentem v dějinách USA, který byl podroben impeachmentu. K jeho odvolání z úřadu sice nedošlo, nicméně celé jeho „zatloukání“ v této aféře zůstává temnou skvrnou na jeho image.

V zahraniční politice došlo za Clintonovy administrativy došlo k několika důležitým událostem. Především to byla situace kolem války v Jugoslávii, také však rozšíření NATO či bombardování Iráku poté, co odmítl spolupracovat se zbrojními inspektory. Nesmíme též zapomínat na jeho účast na pokusu o mírové řešení konfliktů v Izraeli a Severním Irsku.

Po odchodu z prezidentského úřadu je Clinton se svými proslovy vidět na světových fórech. Jeho manželka Hillary se v roce 2000 stala senátorkou ve státě New York a je tak první „první dámou“, která se dostala do Senátu Spojených států.